Ve čtvrtém století hledala sv. Helena, matka císaře Konstantina Velikého, v Jeruzalémě na Kalvárii svatý kříž, na němž zemřel náš Spasitel. Když jej našla, nechala vystavět baziliku Božího hrobu, do níž uložila část nalezeného kříže. V ten den byl zaveden svátek Povýšení svatého kříže.

Dnes jsme slyšeli 19. kapitolu evangelia sv. Jana o Ježíšově odsouzení, ukřižování a smrti:

„Byl den přípravy před svátky velikonočními, kolem poledne. Pilát Židům řekl: „Hle, váš král!“ Oni se dali do křiku: „Pryč s ním, pryč s ním, ukřižuj ho!“ Pilát jim řekl: „Vašeho krále mám ukřižovat?“ Velekněží odpověděli: „Nemáme krále, jen císaře.“ Tu jim ho vydal, aby byl ukřižován, a oni se Ježíše chopili. Nesl svůj kříž a vyšel z města na místo zvané ‚Lebka‘, hebrejsky Golgota.“ (Jn 19,14-17)

Sv. Jan tu líčí tragickou událost, které byl na Golgotě sám svědkem. Stál pod křížem, viděl Ježíšovo utrpení a slyšel i Jeho poslední slova. Mezi nimi byla i ta, která Ježíš řekl právě jemu.

„Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla,

ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha.“

„Ti, kdo jsou podle těla, totiž myslí na věci těla,

ale ti, kdo jsou podle Ducha, na věci Ducha.“

Uplynulé dva týdny jsme opakovali slovo života z listu Římanům. Pravdy, které jsou zde zjevené, jsou klíčové. Život nemáme k tomu, abychom si vyhledávali jen nějakou zábavu, ale má se stát cestou následování našeho Pána Ježíše Krista. Probíhá v něm boj o to nejdůležitější, o život věčný! Náš život v čase je pouze zkouškou, zda obstojíme ve věrnosti Pánu Ježíši ve střetu se svou pýchou, tedy s prosazováním si své vůle, což nám nakonec brání v dosažení posledního cíle – života věčného. Ve křtu nám Bůh dal plnost Ducha svatého, ale i my sami jsme přijali téhož Ducha jako apoštolové a ostatní křesťané, zvláště ti, kteří chodili v Duchu a dosáhli svatosti. Svatosti máme dosáhnout i my v těch podmínkách, ve kterých žijeme. Bůh nám k tomu dal pomoc Ducha svatého a umírající Ježíš svou matku.

Pýcha je slepota a temnota. Pokora je světlo a vidění, vidění Božích věcí. V 8. kapitole Římanům se stále staví do protikladu Duch a tělo a nejen zde, také v 5. kapitole listu Galaťanům. Biblický termín tělo neznamená jen naše fyzické tělo, ale jde i o projevy tělesného smýšlení jako je nezřízená žádostivost, nečistota, projevy egoismu.

23. 8. 2026

Drahý biskupe,

Ty jsi nástupcem apoštolů v dnešní těžké době.

Zavedením rozhlasu a televize došlo před několika desetiletími k podstatné změně v rodinách. Dříve se rodina večer společně modlila, dnes hledí na televizi či si každý sleduje svůj smartphone. Někteří mladí lidé mu věnují více než devět hodin denně. Lidé se dnes stávají závislými nejen na alkoholu a narkotikách, ale i na smartphonech. Globálně je vyhlášena válka proti dětem. Lékaři už před narozením dítěte vyvíjejí na matky sugestivní nátlak, aby se dopustily vraždy svého nenarozeného dítěte. Když žena nepodlehne a dítě se narodí, hned po narození ho čeká série nebezpečných vakcín. Jejich následkem je mnohdy autismus či chronické nemoci, takže děti dnes mívají v letním období i 40stupňové horečky.

Dítě, které nastoupí do mateřské školky, musí absolvovat programy, které je disponují a zločinně manipulují, aby přijalo myšlení, že chlapec není chlapcem a děvče děvčetem. Programy OSN dokonce zavádějí systematickou demoralizaci malých dětí už od čtyř let. Jeden z mnoha programů pro malé děti má název: „Radost (dětí) ze sexu“. Jsou to zločiny proti nevinným dětem!

Prožíváme radost z toho, že slavíme narození Ježíšovy i naší Matky.

Maria je nová Eva, nový začátek. Skrze první Evu přišel do lidstva hřích. Skrze Marii přišla spása. Ona je Neposkvrněné Početí. Ona jediná z lidí byla uchráněna dědičného hříchu už od chvíle svého početí. Eva chtěla být emancipována od Boha. Maria je naprosto závislá na Bohu: „Jsem otrokyně (dúlé) Páně!“ (Lk 1,38)

Dúlos – to není služebník, ale otrok. Maria je vzorem pokory. Ona není služebnice, ona je otrokyně Pána. To je rozdíl. Služebník odejde ze služby, když se mu něco nelíbí, ale otrok zůstává, nemá právo ani na svůj život, je vlastnictvím svého pána. Maria andělovi řekla: „Hé dúlé Kyriú…“ – „Jsem otrokyně Pána, ať se mi stane podle tvého slova.“ To znamená: „Já si nedělám nárok na svou vůli.“ A proto se mohla naplnit Boží vůle: „Slovo se stalo tělem a přebývalo mezi námi.“ (J 1,14) Jak se to stalo? Duch svatý to učinil.

I my máme být otroky Páně skrze Jeho Přesvatou Matku, jak je to napsáno v žalmu: „Hospodine, prosím, já jsem tvůj otrok, otrok tvůj, syn tvé otrokyně.“ (Ž 116,16) Ano, máme být jejími duchovními syny a dcerami.

Výroky svatých otců, papežů a koncilů

Sv. Robert Bellarmine: „Papež, který je zjevným heretikem, automaticky přestává být papežem a hlavou, stejně jako automaticky přestává být křesťanem a členem církve.“

Otcové církve

Sv. Jeroným: „Ostatní hříšníci jsou vyloučeni z církve rozsudkem exkomunikace, ale heretici se sami vyhánějí a vlastním činem se oddělují od těla Kristova. … Nekřesťan nemůže být v žádném případě papežem … nemůže být hlavou těla, jehož není ani členem“ (Dial contra Lucif.).

29. 8. 2026

Byl František Bergoglio veřejným heretikem, anebo nebyl? O tom, že František Bergoglio byl veřejným heretikem, svědčí:

1) Hereze v dokumentu Amoris laetitia, na které už reagovali čtyři kardinálové svými dubii a pak i korekce katolických intelektuálů.

2) Dokument Ad theologiam promovendam z 1. listopadu 2023. V něm Bergoglio popřel podstatu katolického učení, tedy celé Písmo svaté i Tradici. Uvedl: „Nařizuji, aby všechno, co jsem v tomto apoštolském listu motu proprio rozhodl, mělo stabilní a trvalou hodnotu, bez ohledu na cokoliv, co by tomu odporovalo. …

28. 8. 2026

Katoličtí biskupové a věřící USA,

dne 18. prosince 2023, v den vydání apostatické deklarace Fiducia supplicans, se biskupská konference USA dopustila těžkého zločinu proti pravověrným biskupům i proti všem katolíkům USA.

„Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši,

vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti.“

„Neboť zákon Ducha života v Kristu Ježíši,

vysvobodil mne od zákona hříchu a smrti.“

My žijeme v čase. Fyzickou smrtí vcházíme do věčnosti. Apoštol nám připomíná: „Vykupujte čas!“ Jak ho máme vykupovat? Tak, že chodíme ve víře, tedy v Božím Duchu, a tím zůstáváme v Kristu. Kdo zůstává v sobě, tedy ve svém rozumu, ve své vůli a ve svých citech, je pod mocí zákona hříchu. Kdo je v Kristu Ježíši, pod mocí zákona hříchu není. Celé tajemství vítězného života je vcházet ve zkoušce vírou v Krista a zůstávat v Něm. Pokud ztratíš jednotu s Kristem, podlehneš zákonu hříchu a zhřešíš. Co máš dělat? Uvědom si svou ubohost a hned konej pokání. Jak? V duchu se postav pod Kristův kříž a vyznej svůj hřích. Vírou v moc Kristovy krve přijmi odpuštění. To je první krok. Tím ale ještě nejsi v Kristu Ježíši. Musíš se vírou sjednotit s Kristem ukřižovaným tak, že Mu vydáš svou vůli. Pak už působí zákon Ducha. V tu chvíli ani hřešit nemůžeš, protože jsi svou vůlí plně ztotožněn s Kristovou smrtí, kterou On přemohl moc hříchu i v tobě.

15. 8. 2026

Drahé matky!

Žijeme v době, kdy probíhá skrytý boj proti dětem. Kdo jiný se za ně postaví, když ne vy? Co je třeba dělat nejprve? Volat k Bohu. A dále? Jednat statečně ve víře! Jak konkrétně? To bude ještě řečeno.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/kcrHwU7dT1M
https://rumble.com/v7emnxs-zachrate.html
https://www.bitchute.com/video/cYfvrtoFRnBm/
https://crowdbunker.com/v/h5yAVSoBWC

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,

nechodícím podle těla, ale podle Ducha.“

„Proto není již žádného odsouzení těm, kteří jsou v Kristu Ježíši,

nechodícím podle těla, ale podle Ducha.“

 
Tyto verše Písma z listu Římanům navazují na předcházející. V nich apoštol volá: „Jak ubohý jsem to člověk! Kdo mě vysvobodí z tohoto těla smrti?“ V 8. kapitole je řečeno, že vysvobozeni jsou ti, kdo jsou v Kristu Ježíši. Zákon Ducha života v Kristu Ježíši osvobozuje od zákona hříchu a smrti. Proces našeho vysvobození se v každé nové situaci znovu a znovu uskutečňuje jedině v Kristu Ježíši.

Zákon hříchu je mašinérie, proti které jsme vlastními silami bezmocní. Zákon Ducha života působí u těch, „kdo se nechávají vést Božím Duchem, a ne tělem“ (Ř 8,1).

Přesvatá Bohorodička byla uchráněna smrti a byla vzata s duší i proměněným tělem do nebe. Boží slovo říká: „Odplata za hřích je smrt.“ (Řím 6,23) My všichni jsme odsouzeni k smrti. Všichni, protože jsme se narodili v hříchu a nosíme v sobě temné dědictví po prvních rodičích Adamovi i Evě – dědičný hřích, který nás táhne k tomu, abychom hřešili. Proto každý člověk musí bojovat s tímto kořenem hříchu, musí se zapírat. Přesvatá Bohorodička byla uchráněna dědičného hříchu pro zásluhy Ježíše Krista. Byla uchráněna i před trestem smrti za hřích. Tedy na ni se nevztahoval onen zákon smrti: Odplata za hřích je smrt. Východní tradice říká, že Přesvatá Bohorodička nezemřela, ale že usnula a že byla vzata do nebe. Boží slovo říká, že svatý prorok Eliáš byl vzat na ohnivém voze do nebe. Také apoštol Pavel v listu Korinťanům a v listu Tesalonickým píše, že ti, kteří se dožijí druhého příchodu Ježíše Krista a zůstanou Mu věrni, budou vzati do nebe, nezakusí smrt, ale budou proměněni. „Hle, odhalím vám tajemství: Ne všichni zemřeme, ale všichni budeme proměněni, naráz, v okamžiku, až se naposled ozve polnice. Až zazní, mrtví budou vzkříšeni k nepomíjitelnosti a my živí proměněni.“ (1Kor 15,51-52)

Pokud jsme žili v pravdě, dávali své hříchy pod moc Ježíšovy krve, chodili ve světle, soudili sami sebe, pak platí: „Jestliže sami sebe soudíte, nebudete souzeni.“ (1Kor 11,31) To je velmi důležité. Jestliže jsme sami sebe soudili, pak se setkáme s Ježíšem jako s tím, kdo nás čeká, aby nás přijal do otevřené náruče: „Dobrý služebníku, vejdi do radosti svého Pána.“ (Мt. 25,23) Toto setkání bude nepředstavitelnou radostí. Boží slovo říká: „Ani oko nevidělo ani ucho neslyšelo, co Bůh připravil těm, kteří Ho milují.“ (1Kor 2,9)

Hříchy, které jsme dali Kristu, už byly souzeny. Přiznávali jsme si je a dělali pokání. To neznamená, že musíme každý den chodit ke svaté zpovědi, ale máme denně vcházet do světla a konat pokání, to je, přiznat si svůj hřích: „Ano, Pane, zhřešil jsem. Odpouštím bratrovi, který mi ublížil a Ty odpusť mně. Povyšoval jsem se nad něj, posuzoval jej, nekonal jsem, co jsem konat měl, byl jsem líný.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/dcKwDt3XHTA
https://rumble.com/v7dwalm-manifestacie.slovensko.html
https://crowdbunker.com/v/Sy3Nmt6BAV

„Ježíš vzal s sebou Petra a Jakuba a jeho bratra Jana a vyvedl je na vysokou horu, kde byli sami.  A byl proměněn před jejich očima; jeho tvář zářila jako slunce a jeho šat byl oslnivě bílý.  A hle, zjevil se jim Mojžíš a Eliáš, jak s ním rozmlouvají. … a hle, světlý oblak je zastínil a z oblaku promluvil hlas: „Toto jest můj milovaný Syn, kterého jsem si vyvolil; toho poslouchejte.“ (Mt 17,1-5)

Tři učedníci, Petr, Jakub a Jan, byli svědky Ježíšova proměnění na hoře Tábor v Galileji. Zazářilo jim Ježíšovo Božství. Pro ně to byla veliká zkušenost. Ježíš na konci 16 kapitoly říká: „Amen, pravím vám, že někteří z těch, kteří tu stojí, neokusí smrti, dokud nespatří Syna člověka přicházejícího se svým královstvím.“ (Mt 16,28) Na hoře Tábor pak uviděli záblesk Ježíšovi slávy.

Člověk si může myslet: Kdybych já měl nějaké vidění, moje víra by se tím prohloubila. Ale vidíme, jaký vliv mělo to vidění na apoštoly. Za několik dní na Olivetské hoře v Getsemane se tito tři učedníci měli modlit s Ježíšem, měli zůstat s Ním v Jeho opuštěnosti, kdy volal: „Otče můj, je-li možné, ať mne mine tento kalich; avšak ne jak já chci, ale jak ty chceš.“ (Mt 26,39)

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

„Kdo přijímá proroka jako proroka, dostane odplatu proroka.“

Kdo je dnes prorokem? Ten, kdo hlásá Boží pravdy, stojí za nimi a trpí pro ně. Ne každý, kdo prorokuje, je prorok. Prorokovat může i malé dítě, když pronese z Ducha Božího určitý výrok, a to buď na povzbuzení, na poučení, anebo na pokárání. Nakonec, apoštol nás v listě Korinťanům vybízí, abychom horlivě usilovali o dar proroctví. Prorokování není věštění budoucnosti. Biblický termín prorokovat znamená hlásat v Boží moci Boží slovo, a to aktuálním způsobem tak, aby se dotýkalo lidského srdce.

I dnes jsou ale falešní proroci a je jich velké množství. Na teologických fakultách jsou to liberální teologové, kteří popírají Kristovo božství, Jeho reálné a historické vzkříšení, ba dokonce i samu božskou inspiraci Písma svatého. De facto nevěří v žádný zázrak v Písmu svatém. Samozřejmě to však neřeknou narovinu, takže se zdá, jako by naopak pravdu ještě i pěkně vyjádřili, ale dvojznačnými pojmy ji tak překroutí, že ji ve skutečnosti likvidují.

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/PHrII462zBQ
https://crowdbunker.com/v/G6wLAPgbfM
https://rumble.com/v7d8fne-olomouc-4.-7.-2026.html

Toto video je možné zhlédnout i zde: https://youtu.be/F5pvPxUHJoI
https://crowdbunker.com/v/UJPrNBfkyd
https://rumble.com/v7d8fie-praha-6.-7.-2026.html